INTERIÉR, KTERÝ VZNIKAL V DIALOGU

Impulzem k prvotnímu setkání architekta a klienta bylo doporučení. Co se zpočátku jevilo jako klasický standardní projekt, postupně se vyvinulo v něco daleko neočekávanějšího.

Byt v pražských Vršovicích s výhledem do Nuselského údolí koupil jeho majitel v rezidenčním projektu. S obytnou plochou 174 m2 měl svým obyvatelům poskytnout příjemné a klidné útočiště v rušném městském prostředí. Aby těmto požadavkům vyhověl, nutně potřeboval projít rekonstrukcí. Původní, hluboká dlouhá dispozice vedla od vstupu směrem na terasu, byla tím nejkrásnějším místem, avšak nebyla vidět. Vše se vyčistilo a ze vstupní haly se otevřel důležitý pohled do společenského prostoru, říká architekt Jan Nedvěd.

návrh vzešel ze spolupráce architekta a klienta a nešlo o diktát architekta. Investor totiž bezprostředně motivoval a inspiroval projekt, protože chtěl ze svého bytu vytvořit fascinující šperk. Požadavkem bylo, aby měly věci a materiály, které se v interiéru objeví, vlastní příběh, a také aby společně souzněly s ostatním vybavením. Důvod jejich použití měl být na první pohled zřejmý. Objevují se zde přírodní materiály jako kámen, dřevo, sklo a ocel, jejichž syrová krása vnáší do bytu impozantnost a noblesu. Díky kombinaci kvalitních materiálů a práce odvedené na sto procent vznikl interiér, který má opravdu charakter šperku.

Interiér byl koncipován jako celek od celkového prostoru až po poslední detail realizace. Jednotnotícím prvkem je podlaha z dubových prken s patinací. Pomocí neobvyklých materiálů, a také pomocí barev se prostor modeloval a korigoval opticky. Jednotlivé funkční zóny jasně definuje promyšlená kompozice bloků. Šatna a toaleta s koupelnou jsou skryty v bloku obloženém surovým železem s okují bez povrchové úpravy. Tmavý blok se jako protějšek světlé otevřené terasy jakoby ztrácí a propadá, což pocitově vyvažuje jeho objem.

V kuchyni se motiv ocelového plechu opět opakuje na úložných prostorách, zde je však korodovaný. Kuchyňskou linku doplňuje teakový pracovní pult. Uprostřed kuchyně vyrůstá žulový ostrůvek, který vytváří dojem kamenného bloku, včetně dvířek a zásuvek. Kromě varných desek a grilu zde byly integrovány pultové digestoře. Schované jsou mezi varnými deskami, které se otevírají a vyjíždějí zespodu. Nenápadně zakomponovaná televize umožňuje sledování programů při přípravě jídla. Třešničkou na dortu je vestavěná malá vinotéka. Atypicky řešenou kuchyň doplňuje jídelní stůl s deskou z přírodního křišťálu.

Velký obytný prostor člení i  barvy stěn. Kuchyň charakterizují zelenkavé a zemité tóny, které hravě přecházejí přes neutrální odstín k zrzavému za knihovnou, a opět se vracejí zpět do téhož neutrálního odstínu. Knihovna, vytvořena kompozicí šikmých „starých“ dubových prken, je originálním návrhem architekta Jana Nedvěda.

Na konci tohoto bloku je situována relaxační koupelna s parní koupelí a saunou. Výběr zařizovacích předmětů, stejně jako volba koupelnového nábytku, obkladů a doplňků společně s osvětlením přispívají k tomu, že je tato zóna jiná, než zbytek interiéru. Je hodně emotivní také díky výrazným mozaikám, kde se podlaha plynule  rozpouští do stěn.

Další blok, který zahrnuje dětský pokoj a ložnici, je stříbřitě zlatavý. V ložnici je zásadní součástí lůžka vysoké čelo postele. Potaženo broušenou patinovanou kůží s úpravou „old look“ tvoří zásadní dekorativní prvek tohoto prostoru. Dětský pokoj charakterizuje hra se zelenou barvou a s motivem koule, který se objevuje na sedačkách, svítidlech či křesílkách. Architekt Jan Nedvěd do prostoru umístil pracovní stůl Baobab se zvlněnými liniemi od designéra Philippe Starcka. Zařizovací prvky v dětském pokoji dále citují motiv koule.

V interiéru se velice citlivě řešily veškeré technologie. Jejich umístění, vzhled či použité materiály nejsou vůbec rušivé. Například obrazovka televize zapuštěna do niky v prostoru vůbec nedominuje. Ozvučení je řešené pro celý byt. Ovládat a vybírat libovolný zvuk je možné z centrálního serveru pro kterýkoliv prostor. Vysoce kvalitní štěrbinové reproduktory jsou nenápadně ukryty ve stěně. Klasický systém světelných okruhů byl navržen tak, aby vytvářel různé scény a modeloval prostor, jako je například podsvícení soklů. Rozmanité typy designových svítidel využívají rozdílné způsoby ovládání.

Na terase s rozlohou 55 m2 se vytvářel dojem zahrady. Atypické květináče jsou vyhotoveny v kombinaci lakované oceli a nerezu. V části je květinová zahrada, bylinky, sušší trávy a dekorace. „Na řešení se podílel Mario Wild, se kterým pracuji už dlouho a rád, protože dává zahradním prvkům svou osobitou kreativitu“, doplňuje architekt Jan Nedvěd.  Venkovní whirpool, exteriérový nábytek od Extremisu, společně s grilem, jsou nezbytným vybavením tarasy sloužící především k relaxaci. Markýzy chrání prostor před přímým letním sluncem, venkovní vyhřívání zase umožňuje využívat terasu i v přechodném období.

„Podstatné u projektu, který má mít kvalitní výsledek, je, aby byl kombinací osobnosti autora a osobnosti klienta. Nemůžete vnutit svoji představu klientovi, protože pak je pro něj interiér nefunkční a psychicky neakceptovatelný. Stejně tak není možné, aby architekt vyhovoval klientovi v plné míře a popřel tím svůj vlastní rukopis“, dodává architekt Jan Nedvěd.

Text: Andrea Mičková