ZNOVUZROZENÝ

Na pozemku, který patří k historickému hospodářskému dvoru, stával ještě před několika lety vepřín – tak už to zkrátka na českém venkově v druhé polovině 20. století chodilo, a Česká Sibiř nebyla výjimkou. Časy se naštěstí mění: vepřové je dnes minulostí, na okolních pastvinách namísto toho přežvykují krávy a zanedbané rybníky v okolí se podařilo obnovit a vyčistit. Staré a bohužel značně poškozené budovy na svůj nový život sice zatím ještě čekají, ale kochat se výhledem na okolní přírodu lze už nyní. Majitel celého areálu si vzal na pomoc architektonické studio Jana Nedvěda, se kterým spolupracuje už delší dobu, a pro sebe, svou rodinu a návštěvy nechal postavit dvojici nízkých domů z vyřazených lodních kontejnerů. Obroda tu dostává nový význam.

Areál někdejšího hospodářského dvora se zámečkem a lihovarem není obdařený jen silnou atmosférou, ale také krásným a do značné míry nedotčeným okolím. Je odsud výhled na Blaník, v těsném okolí leží hned několik rybníků, sady střídají pastviny pro dobytek – víkendová nebo dovolenková idyla je prakticky nadosah. Historické stavby se bohužel prakticky nedochovaly a nyní probíhá spíše konzervace zbylých částí pro zachování genia loci a využítí dvou zachovaných objektů. Majitel se proto rozhodl pro rychlejší a minimalističtější variantu a ve spolupráci s Nedvěd architekti tu nechal vyrůst dvojici netradičních domků společně označovanou jako Re-born House. Tvoří je dvě trojice kontejnerů používaných jinak v námořní dopravě a zde usazených na pevné základy a připojených na inženýrské sítě.

Přáním majitele bylo vytvořit zázemí pro volný čas trávený s rodinou a do značné míry také s přáteli. I z toho důvodu nakládali architekti s kotejnery velmi volným způsobem. „Je to hra,“ vysvětluje Jan Nedvěd. „Pracujeme se zdivem, betonem i dřevostavbami, víme, jak s nimi nakládat a jak je používat. Tento projekt pro mě byl zajímavý tím, že jsem zkoušel něco, co jsem nikdy nedělal.“ Práce ho donutila využívat předem danou formu, ale jelikož jsou kontejnery ze železa, nabízí se mnohem větší množství úprav, než by se mohlo na první pohled zdát. I díky tomu se mohly oba objekty – jeden spíše veřejný, společenský a druhý v první řadě soukromý, rodinný – skrze velká okna otevřít do okolní přírody. Mohly vzniknout poměrně velkoryse pojaté prostory pro setkávání většího množství lidí u jednoho stolu nebo celé rodiny v obývacím pokoji. bylo možné vytvořit kruhové světlíky ve stropě nebo si nechat místo na saunu.

Obě části spojuje kovová deska sloužící jako přístřešek, celek navíc obklopuje směrem do údolí terasa přecházející do trávníku. Zvenčí se hranoly liší povrchovou úpravou a barvou – může za to izolace ve formě stříkané polyuretanové pěny, jednou použitá zvenčí a jednou zevnitř. V obou případech je ale přiznaný industriální původ.

Interiér je z větší části dílem majitele, byť i tady sehrála kancelář Jana Nedvěda důležitou roli. Jsou tu použité některé prvky z dřívějších společných projektů, byť v upravené podobě – kupříkladu jídelní stůl, který ovšem na tomto místě získal desku z dřevěných bedýnek na víno. To ostatně tvoří další leitmotiv netradiční stavby určené pro volný čas strávený v dobré společnosti, takže svítidla jsou na několika místech tvořená použitými vinnými lahvemi.